V Berlíně s fanoušky na vlastní kůži

Zapřisáhlí odpůrci čehokoli, co neprodukuje vůni spáleného benzinu na straně jedné, fanatičtí lobbisté takzvaných čistých pohonů na straně druhé. A pomyslným bodem střetu je seriál elektrických formulí – formule E. Na naši výzvu jsme s sebou vzali několik fanoušků do Berlína na letiště Tempelhof, abychom jim mladý šampionát ukázali na vlastní oči. Že se jelo na letišti (dnes již bez provozu), mělo své obrovské výhody. Obrovská vstupní hala nabídla možnost autogramiády velmi originálním způsobem prostřednictvím check-in kiosků. A harmonogram dne byl nápaditě prezentován jako odletová tabule. Letiště také pomohlo kompaktnímu uspořádání všech aktivit a událostí do jednoho přehledného prostoru, o blízkosti městské dopravy nemluvě.


ePrix je jednodenní událost. Tréninky, kvalifikace a závod se jede v jeden a ten samý den, zpravidla v sobotu. Není to úplně špatný nápad. Je příjemné po skončení kvalifikace vědět, že závod se pojede ještě ten samý den a není nutné čekat přes noc. Sobotní provoz ve městech je většinou poklidný a volbou programu se pořadatelé FE vyhýbají pátečním i nedělním intenzitám provozu.

Auta mají jednotná šasi od Dallary a formule staví francouzská firma SPARK. Některé prvky, jako je zadní zavěšení, si jednotlivé týmy mohou stavět samy. V první sezoně měly všechny formule standardní motor, od druhého ročníku si týmy samy vyvíjejí motor, převodovku a měnič, což se neobešlo bez problémů. Tým bývalého pilota F1 Jarna Trulli skončil hned v jejím začátku a v Americe úspěšný tým Andretti musel vzdát vývoj vlastního elektromotoru. Akumulátory vyvíjí společnost Williams Advanced Engineering (do skupiny patří tým F1 Williams), pro pátou sezonu ji vystřídá McLaren Applied Technologies (obdobně k ní patří tým F1 McLaren).

Úchvatný je zájem světových automobilek o účast ve formuli E. Dá se to pochopit. Mezi šlechetné motivace patří módní vlna čistých, takzvaných ekologických pohonů, mezi kterými ten elektrický hraje zatím prim. S tím, jak dlouho se tahle módní vlna udrží, potažmo na jakou úroveň uživatelské pohodlnosti a opravdové ekologičnosti se tahle technologická větev dostane, stojí a padá potenciální úspěch formule E. Na předpovědích se neshodnou ani ty největší světové kapacity. Někteří mají tuto technologickou cestu elektrických pohonů za slepou vývojovou větev. A právě na závodech formule E je to (zatím) krásně vidět.

Zjednodušeně řečeno je kapacita akumulátorů omezena fyzicko-chemickými schopnostmi používaných materiálů. Čím víc energie, tím větší akumulátory potřebujeme. Je to vlastně stejné jako s objemem benzinové nádrže. Ale formulový monopost nemá pro umístění akumulátorů neomezený prostor. Současné technologické limity tedy diktují, že auto nemůže v libovolném okamžiku závodu využívat více než 180 kW výkonu, tedy 245 koní. V kombinaci s ‚objemem elektrické nádrže‘ na úrovni 28 kWh to znamená, že auto nedokáže závodit déle než půl hodinky. Pilot pak musí přeskočit do jiného, čerstvě nabitého auta, a dojet do cíle. Asi největší faktor závodů FE budící přinejmenším úsměvy.

Což se změní právě s pátou sezonou 2018/19. Baterie narostou na 54 kWh, ale současně ztěžknou o 50 kg na celkových 250 kg. Budou nově dávat až 250 kW (340 koní). Pěkné, ale dnes není neobvyklé auta s takto silným motorem potkávat na běžných silnicích, byť neváží 850 kg. Závody se obejdou bez skákání z jedné formule do druhé, ale budou zase zkráceny na 40 minut. Přijdou tak právě o element zastávky v boxech, který nabízel šanci na změnu v pořadí.

Vozy formule jsou moc pěkné na pohled, i když druhá verze pod názvem Gen2 může asi budit odlišné vášně, včetně konstrukce ochrany kokpitu Halo. Vidět je na závodní dráze hezky zblízka je pěkný zážitek. Výjimečnost takové zkušenosti je ale dána spíše neotřelostí a určitou exotikou, spíše než dojmem ze silného závodního auta. Překvapivé je, že zatímco vůz F1 naživo působí rychleji a hlasitěji než v televizi, u vozu FE je tomu naopak. S ohledem na své výkonnostní a rychlostní parametry pak musí monoposty FE jezdit na krátkých a hlavně klikatějších okruzích. Lze si jen představovat, jak srandovně by monopost formule E vypadal například na belgickém okruhu Spa-Francorchamps. Vždyť motokáry kategorie superpart dosahují vyšší maximální rychlosti (přibližně 225 km/h proti 240 km/h).

A v tom je možná největší současný problém FE. Ne v tom, že jsou její formule poháněny elektromotorem. Chybí dojem z rychlosti, síly, brzdění. Vozy FE jedou na univerzálních drážkovaných pneumatikách a starší běžná silniční auta bez ABS při (nepovedeném) brzdění působí strašidelněji. Podél dráhy jsou rozmístěny (nutno dodat, že velmi kvalitní) reproduktory, které velmi hlasitou dynamickou hudbou vykreslují atmosféru, a to dokonce během samotného startu! Muzika se po chvíli omrzí (přesněji řečeno vás z ní začne bolet hlava). Myslím si, že zvuk elektromotorů má své kouzlo, takže jsou chvíle, kdy je hudba zbytečná. A je to právě ‚vůně‘ spálených gum, která se po několika kolech začne linout prostorem – chybí promísení s romantickým aroma spáleného benzinu ve vzduchu. Na což se dá ale rychle zvyknout, pokud jste fanouškem některého ze závodníků nebo týmů. A že se jich do FE hrne!

Mercedes se nově soustředí už jen na F1 a FE a v páté sezoně bude mít tovární tým. Zastoupeny jsou nebo budou automobilky Jaguar, Audi, DS (Citroën), Renault (výhledově Nissan), BMW… V tom je paradoxně schováno jedno velké nebezpečí: automobilkám se platforma FE líbí nejenom kvůli módní vlně elektrických pohonů, ale také proto, že je levná. Zatím. Automobilky už dokázaly zničit nejeden motorsport a šéfové FE se budou muset mít extra na pozoru, aby agresivně asertivní automobilky při prosazování svých zájmů ukočírovalo. Ve formuli 1 je nedokázal zkrotit ani Bernie Ecclestone a na poli nesmyslně nákladného sportu se schyluje k boji o moc mezi automobilkami a FIA/FOM.

Právě šéf FOM, majitele marketingových práv F1, Charles Carey, použil velmi expresivní přirovnání, když byl dotázán na své snahy dostat F1 do Berlína, které nyní patří FE. „Formule 1 je o hrdinech, dramatech a emocích. Formule E je spíš taková pouliční párty,“ řekl. Závod ePrix Berlina na letišti Tempelhof ale nebyla vůbec špatná párty. Živá hudba, zajímavé stánky automobilek v zákulisí, organizovaná autogramiáda, zábava (nemohly chybět elektrické motokáry) také pro děti… program nabitý do jednoho dne je prost hluchých míst. A to bychom se měli brzy dočkat závodů Roborace. Jak řekla Lucie, jedna z českých návštěvníků závodu v Berlíně: „Ty formule mě nějak extra neoslovily, ale musím uznat, že jsem se dnes nenudila.“

Je to ale párty v plenkách. U skromného počtu stánků s občerstvením se tvořily nekonečné fronty a odpoledne začal docházet sortiment (a technická schopnosti platit kartou). Nápaditost automobilek jak zabavit návštěvníky se často nedostala dál než jen k prostému vystavení své formule nebo jiného závodního auta na elektrický pohon – v Berlíně se poprvé ukázal vůz nového závodního seriálu Jaguar I-Pace eTrophy. Samotná organizace kolísá a je vidět, že je nízkonákladová, zajišťována nejspíš lokální eventovou agenturou. Měli jsme možnost podívat se také na ePrix Říma o dva týdny dříve. Pohříchu musíme konstatovat, že oproti Německu byla italská organizace a nabídka doprovodného programu na hodně nižší úrovni. Je tedy nutné počítat s tím, že se kvalita dojmu může lokalitu od lokality lišit.

Formule E je poutavý koncept se skvělým marketingem. Jeho atraktivita bude trvat tak dlouho, jak dlouho budou automobilky živit popularitu elektrických pohonů, ale ani o den déle. Než to ale nastane, pokud někdy, pak tomu chybí jedna zásadní věc: dejte těm autům alespoň 600 až 800 koní. Pak to bude celkem pecka. Zatím je to trochu jako robustní a rychlejší motokárová dráha nebo přerostlá autodráha s živými piloty. A moc bych si přál, aby automobilky uměly formulím těch 600 nebo 700 koní dát.

Napsat komentář